Puerto Vallarta, Mexico

Byl listopad a nám zbývaly poslední dva měsíce ve Vancouveru. Tak jsme si zaletěly po roce dřiny na zasloužený veget do Mexika.

Ano, pozadí toho blogu pochází odsud. Z Mexika :)

Po pravdě, do Mexika jsme vůbec nechtěly, v plánu byla spíš Kuba, ale hodně lidí nás odrazovalo a říkalo, že v tomhle období tam bývají tornáda apod., tak že to moc nedoporučujou. Co si budeme povídat, v den odletu to tornádo opravdu bylo. Celé východní pobřeží Ameriky a Kanady bylo úplně mimo. Takže, ještě že jsme poslechly.

Navíc celá dovolená se vším všudy přišla na hodně pěkné peníze, tak proč ne.

Náš pobyt byl na týden a domovem se nám stal hotel Friendly Vallarta.

Když jsme přiletěly do Mexika, hned na letišti jsme začaly trochu "litovat" :-D a tak nějak tušit, jak ta dovolená asi bude vypadat. Všichni se nás ptali, kolik nám je. Nikoho nezajímalo, že třeba hledáme delegáta, ale důležité bylo, kolik nám je. No, tak jsme chvíli po sobě tak koukaly, a pak tedy říkáme 23. A oni, no to je bomba, to tady můžete pít alkohol!!!! Aha, tak proto jsme tady :-D Nějaký kluci, co za celou dobu, co jsme na tom letišti hledaly delegátku, pořád jenom stáli a ptali se všech na věk, se s námi rozloučili větou: a hodně tady pijte. O vodě asi řeč nebyla.

Já si jednou tu vodu fakt objednala a skoro mě vyhlásili do rozhlasu, že jedna Češka chce vodu!!!! :-D Teď přeháním, ale fakt jsem si jednou řekla o vodu a pořád jsem dostávala otázky jako: vodu s vodkou? vodu s tequilou? vodu s něčím? 

Rána ale bývala v poklidu. Kafe, čaj, džusy, mléko ... padlo 10am a už se rozlejvalo :-D To fakt nemělo obdoby :-D

Když jsme přijely na hotel, tak jsme tam viděly takovou tabulku s různými koktejly, tak říkáme, než odjedeme, tak je všechny dáme. Nejenom, že jsme je všechny "daly" ale ještě nám přidávaly spešly, které na meníčku nebyly :-D :-D

Já tedy musím říct, že já alkohol nepiju. V Kanadě jsem si jednou za čas dala skleničku, ale jinak alkohol vůbec nemusím. Tam, tam jsem chlastala ligu. Pamatuju si jak včera, jak jsme jednou takhle byly v bazénu, který měl přes palmy výhled na moře, přinesly nám tam nějaký zelený pití s vodkou a když jsme vylejzaly, tak sem jí měla jak z praku. Ve dvanáct odpoledne :-D :-D 

Pamatujte si, že Mexičani na Vás alkoholem šetřit nebudou :-D

Dost o alkoholu. Jídlo. Další skvělí téma :-D Musím říct, že mě osobně hodně mrzelo, že v tomhle se Mexičani a celkově ten rezort podřídil turistům, hlavně Američanům a Kanaďanům. Ani tak nebyla Mexická jídla, jako ty Americké sračky na které já osobně mám alergii a radši bych dala přednost něčemu, po čem by mi shořela huba než jíst vymáchaný brambory v oleji. Ale abych jim nekřivdila. Snídaně byly opravdu luxusní, snad všechno ovoce na které si vzpomenete, jogurty, muesli, palačinky. Slané varianty jako míchaná vajíčka, párky, slanina, tousty ... Na obědy jsme nechodily, protože jsme měly hodně práce na sluníčku s drinkem v ruce :-D Ale měli tam takový "plážový" bufík, kam jsme si občas zašly nabrat kuře, nachos, zeleninu apod.

To taky musím říct. Tam jak si třeba ráno po snídani lehnete na lehátko, tak večer ze stejný polohy můžete odejít. Celý den kolem nás kmitali zaměstnanci a nosili drinky až na pláž. Někdy když jste si řekli, tak i jídlo. 

Okolí Puerta. My jsme byly hodně takový vystrašený z toho. Na jednu stranu, je to přeci jen Mexiko - nikdy nevíte. A na druhou stranu je to turistická destinace, takže by tam bezpečno být mělo. My jsme se jeden den vydaly pěšky na výzvědy do města a po asi 10 minutách jsme sprintovaly nazpět. Každou chvíli na nás někdo troubil, pokřikoval, jeli skoro až u nás. To jsme moc nedávaly, tak jsme se vrátily do hotelu. A řekly si, že pojedeme od hotelu taxíkem. Tomu jsme věřily víc, protože hotel měl přímo taxíky, které byli označené, takže věděli kdo odjel s kým, řekli nám dopředu kolik budeme platit a to bylo hodně dobré, hodně bezpečné, a taky sakra levné. Takže jsme pak jak důležitý paničky jezdily v taxíku :-D 

Centrum Puerta je jedna velká divočina. Všude bary, ale jaký!!! Luxus! Seznámily jsme se tam s dvěma klukama z Calgary a ty i přesto, že na hotelu měli kde jakej alkohol, tak každý večer tam jezdili za zábavou. Třeba až do 6 do rána (to sem třeba já osobně vstávala) :-D  

Seženete tady spoustu krásných věcí, dárků, suvenýrů. My kdyby jsme toho neměly plno už pokoupeno v Kanadě, tak by jsme toho pokoupily určitě víc. Co bývá skoro na každém rohu je Kahlúa, Tequila, sombréra, káva a nebo třeba tabasco.

Musím říct, Mexiko zabodovalo. Nebo takhle, Puerto zabodovalo. Krásný místo ;-)

Když jsme přiletěly z Mexika zpět do Kanady, tak jsem pro naše známé sepsala takové povídání, které jsme pak sdílely na FB. Dohledala jsem a kdyby měl někdy někdo chuť, tak si můžete přečíst:

Do třetice všeho dobrého … takže jsem tady s posledním Kanadským dílem slohového cvičení. Dnes na velmi povedené téma: Mexico 2012 … Have a fun

Den 1. Vstávání ve 3hodiny ráno, nádhera. Jindy asi s remcama, ale tenhle den jupíííí, 3 ráno, vstáváméééé Už na letišti prožíváme první záchvaty, Lucka si kejchla jako pes, smíchy se nemůžu udržet ani na sedačce, jakmile popadla dech, tak ani ona Sandy, neSandy … letělo se i tak. Taky to bylo krásně poznat, házelo to s námi slušně, já letuška první třídy štěstím bez sebe. Ale tak časem se to zklidnilo a mezitím, co letušky rozdávaly ten bomba velkej oběd, který obsahoval dvě sušenky, tak jsme díky posledním dvěma sedačkám vzadu, které jsme vyfasovaly, nelenily a fotky v kuchyňce byly naše Já, černá kronika sem se modlila, aby někdo z těch 45680 lidí, co šli za dobu letu na washroom a museli občas zalézt až do kuchyňky, aby někde něco nezmáčkly, neotevřely … je mi zle ještě teď

Jenom co jsme prolétaly Mexikem a už se téměř blížily do cíle, začaly padat slova jako: letěl fakt do Mexika? To sme jako tady? Všude lesy, lesy, lesy … jo a pak padlo něco jako: Ty vole, to je jak Jižní Čechy

No, jo … tohle je Mexiko. O facce, která měla kolem 35stupňů, nemusím ani vyprávět. Stejně tak jako o našem skvělým štěstí … Namátková kontrola vybrala Lůcu na pečlivou kontrolu zavazadla … zase se směju Mexické letiště nám připomínalo přehlídkový molo, jdeme, kolem milion lidí, který chtěj hrozně vědět, kam jedeme. Jelikož nevíme, kdo z nich je z cestovky, chlubíme se všem Druhá důležitá otázka, kolik nám je. Po zjištění, že mají tu čest s brécama věku 23, se dozvídáme skvělou věc, můžete tady neomezeně pít alkohol. No bomba, proto sem jedeme Ale kam máme třeba jít? Dozvídáme se, že náš průvodce je venku, cestou nás zastaví ještě asi 6 lidí a ptá se, jestli můžeme pít …? Průzkum? Dva mladší hoši slyší, že jo, pít už můžeme, prohlásí větu, kterou by si měly Mexikáni hodit do vlajky: „Drink a lot“ … koukáme na sebe a začínáme mít strach, jestli mají i vodu

Přijíždíme do hotelu, vystupují s námi maminka s dcerou – ty si pamatujte, bude o nich psáno a jako že hodně!!! O výhledu a okolí asi vyprávět nemusím, fotky jste viděli … prostě krása, krása, krása. A proto, plavky, krém a jdeme na to

Všude pobíhají lidi s drinkem v ruce, začínáme mít žízeň. Chci dojít aktivně pro pití, po prohození věty, kam můžu jít pro pití, se na nás zaměstnanec hotelu kouká a říká, že jako ne, já Ti ho přinesu. Tak OK, a co? První co vymyslel, prošlo výběrovým řízením a do pár minut už ťukáme uvítacím drinkem – Pina Colada. Začínají se nám prohřívat kosti. Bože, díky

Leháro nádherný, kontrolujeme situaci u bazénu, kde se zrovna začal hrát basket. V tom mi do záběru vejdou dva mladiství v našem věku. Hned alarmuju Lůcu a do pár minut máme rozebráno a trochu pomluveno Bazén o průměru 456metrů, ale neva, hoší dojdou až před nás. Ještě že jsme Češky a NIKDO nám nerozumí. Prohodíme pár vět, Česky, of course Hoší hodí otočku a ptaj se, jestli spíkujeme English, říkáme, že jo. Otočí se a skáčou do bazénu … Ne, nechápeme, dedukujeme, že chtěli pomlouvat, ale lekli se, že budeme rozumět No nic, házíme bronz dál. Dáváme ještě dva drinky a dozvídáme se, že Sex on the beach se přejmenoval na sex v bazénu … aha, později se dozvíme ještě jednu verzi

To bychom nebyly my, abychom na večeři nebyly první Někdo to prolomit musel, za námi už přichází miliarda lidí. I maminka s dcerou, které jsme celý den neviděly.

Po vstávačce ve 3ráno, celým dni na nohách, se chystáme spát. Staví nás jeden z hochů, co jsme poznaly u bazénu, a říká, jestli nechceme na párty … Hlavou mi běželo, a jinak si v pořádku, né? Tak jsme mu naslibovaly hory, doly, černej les a prej, kdyby jo, tak v 10 večer máme sraz dole v lobby. V 10 hodin už jsme spaly

Den 2. opět se srovnávám s časem, vstávám v půl 6. Krása! Takhle má vypadat dovolená Kolem 5hod odpoledne potkáváme hochy, zjišťujeme jména, bydliště Calgary a měníme číslo. Od teď je nazývám Calgary nebo Keith x Tayler. Večer se chystáme do města, viděly jsme tam shopping centrum, tak abychom někde nechyběly. Po 10minutách chůze, v kraťáskách, tričíčkách na ramínka zjišťujeme, že jako dvakrát bezpečný to asi nebude, jsme jediný, který jdou pěšky a po pár troubení a hulákání jakože ahoj holky to vzdáváme a bereme kramle do hotelu, přece jenom je to tam trošku jinačí S bilancí 8 drinků pro Lucku, 9 drinků pro mě, jdeme spát. Píše Calgary, chtěj někam jít nebo pokecat nebo nevim … ale píše Calgary. Potřebuju slovník, používají fráze, na který nemám Lucka mi podává slovník a říká: „Náááá, MAMI“ dotáhla sem to daleko Lůca, v kómatu po vypití 8 drinků je lehce navátá a fakt se jí nechce jít na meeting s Calgary Posílá mě samotnou … Po pár minutách, jdeme obě, s dohodou, že budeme sedět jenom dole v lobby a ve čtvrt odchod. Lůca prokazuje, že v kómatu lze chodit Calgary prokazuje znalosti o České republice, myslíme si, že kluci trochu googlovali, ale znají Jágra, Haška … Chlubíme se, kolik jsme vypily drinků. Hned vypadáme jak totální břídilové. Calgary dá denně kolem 40-ti drinků, KAŽDÝ!!! Nechápu, že žijou, chodí, mluví … Prohodíme ještě pár slov o práci, počasí, Vancouveru, Calgary, apod. Jdeme spát.
Maminku s dcerou jsme viděly jen u snídaně a večeře, celý den nebyly ani u vody. Dcera, asi aby nenastydla, měla po celou dobu teplý svetr.

Den 3. poznáváme další důležitý článek naší dovolené. Dovolte, abychom Vám představily SUPER mámu, jak jí budu oslovovat. Prostě na pláž přijde krásná ženská, gelový nehty, snubní prsten, který zářil asi tak 15metrů od ní, parádní postava, vzhledově jak nějaká modelka. Prostě vypadala přesně jako takovej ten typ, kterej se nechce namočit, ušpinit, jenom ležet a sledovat děti z několika metrů. Jenže, právě proto to byla super máma. Ve vodě dováděla víc než děcka, hrabala se v písku, o děti se perfektně starala, několikrát jim řekla, jak moc je miluje a dokonce je to naučila říkat i ve Španělštině.

Ale proč o ní píšu a proč je tak pro naši dovolenou důležitým článkem, bombová ženská, která se dokonale starala o své děti, možná až moc, měla potřebuju jim všechno koupit a proto u ní bylo nejvíc prodejců z pláže. Děti měly klobouky, náhrdelníky, holčička copánky, šatičky … O nic je neošidila. Ale ani sebe – Její jedinou a převelikou kamarádkou se stala prodejkyně Maruška.
Maruška byla ženská, která měla kšeft jenom díky super mámě, prodala jí asi 14šátků, 4šaty … prostě a jednoduše, kde byla super máma, tam byla Maruška. Maruška měla manžela, jeho celodenní zábavou bylo, koukat se na Marušku, jak dělá bussines Zvláštní to zaměstnání. Zjišťujeme, že Maruška má dítě – Kevina, kterému je 7. Nelze přeslechnout děti super mámy, asi 17x za sebou řvou: „Kevin is seven, Kevin is seven, Kevin is seven …“ Celej hotel ví, kdo je Kevin a kolik mu je Slyšíme, že manžel super mámy šel dneska rybařit … myslíme si, že to bude nádhernej chlap.

Jdeme do bazénu a cestou potkáváme Taylora, kterej se chlubí, že potom, co jsme šly spát, šly ještě pařit do města, přišli v 6 ráno a on vstával ve 12. Hoši nelení V bazénu hodíme dvě tempa a hned se dozvídáme, že v bazénu se nesmí plavat, OK. Za pár minut už máme rozšířený obraz, že nejenom, že se nesmí plavat, ono se nesmí ani sedět na kraji, skákat, nesmí tam děti … po pečlivém průzkumu zjišťujeme, že tady, tady se jenom chlastá.

Zkoušíme vířivku, nic nám nechybí, kromě drinku, který už máme objednaný. A taky okamžitě končíme. Humus, že se to ani popsat nedá. Jde kolem Keith a přemlouvá, ať přejdeme na vodu s vodkou a limetkou, zkouším a není to tak špatné, ale dík … Jde kolem číšník a Keith si objednává Sex on the beach, zase slyšíme to slavné, sex v bazénu? A tady je další verze, kterou Keith dodává, nouuu sex in my room … Smějeme se, podíváme se na sebe, přestaneme a jenom konstatujeme, Česky!!! že tak ten tedy musí být poklad

Dnes se prokázala naše Česká povaha, na hotelu jsme dostaly nášup mýdel a kondicionérů … Už je máme vystavené v Kanadě

Večer si dáváme druhý pokus na nákupy, ale tentokrát taxíkem, všichni nám říkají, jak je to príma a bezpečný, no uvidíme, maximálně se nevrátíme (Teď je mi už do smíchu) Ale, fakt paráda. Hotel nám zavolal taxi, řekli jsme kam jedem, hned nám řekli, kolik budeme platit a jelo se. Ať už jste viděli jakýkoliv film, kde někoho unesli apod. Mexiko a jízda v taxíku ve mně ani jednu z těhle věcí nevidělo, prostě filmy, povídačky a realita … to je to, co cestování dělá cestováním.

Dojíždíme na nákupy. Hned jsme za neuvěřitelnou cenu našly prvotřídní kousek – kabelku. 3x se ptám prodavačky, jestli ta cena je jako fakt tahle cena … Člověk by si hned klidně koupil 3, 4 Dozvídáme se, že Mexiko je v mnoha věcech vepředu než třeba Kanada. Zvláštní to zjištění. Např. Lůci krém v Kanadě neseženete, v Mexiku jo. Sprej jako rexona, to Kanada nezná, Mexiko jo … I Strarbucks tady je!!! Soudíme, že by se měla o Mexiku udělat reportáž, aby lidi viděli, že to není zapadákov. I my se hlásíme k těm, který Mexiko takhle „ve předu“ neviděly …

Jedeme do hotelu a cestou začíná pršet. No, pršet. Spadlo pár kapek, ale taxikář nás ujišťuje, že zítra to bude OK. Věříme mu, to on tady bydlí.

Nakupovací večer a opalovací den jdeme ještě zapít jedním drinkem. Poznáváme koulaře Dva hoší, kteří mají abnormálně, ale abnormálně vytáhlý gatě, což tedy … přezdívka je přezdívka. Vymlouváme se, že jsme tired a radši jdeme spát.

Maminku s dcerou jsme viděly opět jen na jídle a asi tak 5minut ve stínu přes den. Dcera opět nezklamala a má svetr a opět černé dlouhé tepláky. Začínáme mít pocit, že jsme přijely do zimy.

Den 4. dnešek se táhne v duchu stínu, na těle máme vyrážku. Už jsme zažily i příjemnější věci. Poznáváme novou dvojku. Zřejmě Mexikánci, páreček. Přinesli si na pláž rádio a myslí si, že jim to tam patří. Během hodiny slyšíme 20x Gangnam style. Těžce navátá dvojka sedí naproti sobě, zpívaj a tancujou, v sedě! Super podívaná. Zjišťujeme, že být jediný Čech na dovolený je príma. Voláme na něj ty čůůůů…. a velice se bavíme, že nám nerozumí

Zjišťuju, že můj oblíbený drink, nazývaný ČI-ČI jsou ve Španělštině prsa. Přestávám ho pít

Lucka se nechává tetovat A my se od Calgary dozvídáme, že se chtěj podívat do Španělska na Pisu. Necháváme je v tom, že to ve Španělsku je ať maj taky trochu toho překvapení, že to tam není

Od Keitha slyšíme zajímavou otázku, jestli jsme pár Vysvětlujeme, že ne. Odcházíme a kluci smutní, říkáme, že si jdeme dát shower. Keith se ptá: with me? Abych potrápila jeho závity, dodávám: No, with Lucy

Ježdění taxíkem se nám asi zalíbilo a tak si večer vymýšlíme další výlet. Do Downtownu, kam mimo jiné Calgary chodilo každý večer pařit a vracelo se v 6 na hotel. Je pravda, že bary tu byly nádherný, pro mladý lidi jako dělaný. Ale my, pracovně vytížený, nám stačilo se jenom kochat. Kupujeme pár věcí dom, ale musíme se krotit, v Kanadě už máme nakoupeno dost dárků, takže už takhle bude problém to všechno pobrat. Takže, jen maličkosti. Musíme říct, že Downtown byl dokonalej, skvělý místo, plno turistů, Mexických suvenýrů, krámků, dokonce menší akce, kde se tančilo apod. Prostě Downtown Puerto Vallarty – jedno překrásný místo!

Cestou do hotelu vidíme z Čech proslulé CééééÁčko … jdu do mdlob, to ani v Kanadě není. Už nevím, čím víc mě Mexiko může překvapit.
Maminku s dcerou vidíme zase jen u jídla a 10minut ve stínu, opět se svetrem a dlouhýma černýma kalhotama.

Den 5. Máme zataženo. Paráda. Calgary odjíždí a ani se neloučí, pacholci. U snídaně se chytám a po 5dnech tady už rozumím Španělskému „jak se máš“ neuvěřitelný …
Díky vydařenému počasí si necháváme udělat copánky a já tetovačku. Kocháme se pohledem na 2svatby vedle našeho hotelu a říkáme něco jako, že tohle bychom taky chtěly, jenže rychle se vracíme do reality
Lůca po domlouvání animátora Williama jde tancovat a já se poznávám s Mexickým učitelem, s kterým probíráme Čechy, Kanadu, Mexiko a to nádherný počasí!!! Slibuje mi, že zítra to bude v pohodě, zase mu věřim. Během pokecu a tance začíná pršet, no pršet, takový příjemný kápnutí vody jednou za minutu.

Dcera s maminkou se jdou koupat. Vyvádíme, jak kdyby přijela celebrita. Neuvěřitelný, po 5 dnech jdou do vody. Ale kdyby do jedný, vymetaj moře, bazén, vířivku … Sme ve fázi, kdy potřebujeme jedna druhou štípnout. Dcera nemá svetr, ale je zahalená asi 3-ma ručníkama

Dnes máme Mexický večer. Jídlo, tance, písničky … Je to bomba. Objevily jsme České koblihy, akorát kromě marmelády s nějakým krémem. Přežíráme se, zažíváme obžerství, nemá to konce Zkouším Mexickou kávu a říkám hostesce, že je to lepší než ze Strbucksu, a že ho mám hodně ráda. Jinak zkoušíme nějaký jejich placky se směsí, omáčky, masové koule … ale, že by to byla nějaká bomba, to tedy ne. Koblihy jsou koblihy.

Věnujeme se programu až do chvíle, kdy si naproti nám sedne rodinka, jejichž cca 5letá holčička si stále cucá palec. Chci jí chudinku omluvit a vymýšlím story, že se asi spálila a teď si to chladí

Usínám do 5 sekund. Ty koblihy a pohled na maminku s dcerou ve vodě mě vyčerpal.

Den 6. Máme zataženo. Paráda. Sme naštvaný, že jako letíme do tepla a přijedeme ještě i bílý. Svět je hrozně nefér …

Jdeme si lehnout ven, a bavíme se zkoumání druhých. Přichází Super máma, už sme se lekly, že už jí neuvidíme. Na scénu přichází Maruška a zase chce mámě prodat šátek, nechápeme. Otáčíme se na všechny světový strany a hledáme manžela, toho fešáka V tom, Lůca, támhle jde, při jejím výrazu jsem čekala fakt fešáka, protože měla výraz, jak kdyby jí ho záviděla. Otáčím se a začínám si myslet, že sem si spletla světový strany. Nespletla. To nedokážu ani popsat, takže to zkrátím – Měl vanu jako prase, že si přes panděro neviděl ani na nohy … Po zbytek dne nechápeme, jak je tohle možný!!! Začínám si dělat prdel a říkám, že třeba má ale dobrý to vnitro To mi takhle s Lůcou vtipkujeme :-D

Přijíždí nějaká mládež, ale jakože hodně! A maj stejný plavky. Hned je řadíme do škatulky – škola! Hned všechno chtěj, kupujou šaty, šátky, náramky, klobouky, nechávaj si dělat henu, projíždět se na banánu a jak jinak – chlastat jak svazáci.

Poněvadž bylo tak krásně, tak jsme opět viděly maminku s dcerou, ale protože nebylo až tak ošklivě jako včera, tak je vidíme máchat si jenom nohy. Zase ve svetru a zase jen na 15 minut.

Přicházíme domu a zjišťujeme, jak moc vlastně bylo ošklivo. Dnes jsme se z celé dovolené nejvíc opálily. Lůca má opálené brýle, šňůrky od plavek, já hodinky a náramek all inclusive ... Byl to plodnej, zataženej den :-D Už chápu, proč si máma s dcerou šplouchaly jenom nohy – a ve svetru :-D

Večer se vedl v duchu, že je Lucce špatně, takže na večeři nic moc nesnědla a šlo se hned na pokoj. Asi úpal, ale sluníčko nehřálo :-D fakt vtipný …

Den 7. Zjišťuju, že číšník Ricardo mě miluje, hned mám lepší den :-D Aktivně jdeme po týdnu provést pohybovou aktivitu a jdeme na cvičení v bazénu. Prej cvičení, ta vobluda to měla jak olympiádu. Ale má to jedno pozitivum, učíme se počítat do 8

William nám říká opět o hodině tance a že jako ať přijdeme. Mimo jiné dodává, že je večer Broadway show, kde vystupuje, tak ať se stavíme se podívat a že potom zve Lucku na procházku. Dohlížím na věc a Česky mumlám něco jako, vždyť jo … Lucka se děsí a během 2minut má naplánováno, že ze show utíkáme na pokoj.

Stala se krásná a moc příjemná věc, máme spálenou hlavu, ležíme a čekáme na večeři, během čekání máme takový bolesti, že o smíchu nepřipadá řeč. Držely jsme dlouho, ale to se fakt nedalo. Sundáváme je!!!! Lucka má krásně zamotaný vlasy, strašně se mi to líbí a prosim jí, ať se nečeše :-D

Show se povedla a útěk taky Dvě hodiny rozčesávám Lůce vlasy … porod, porod, porod, porod!!!

Den 8. na snídani máme o zábavu postaráno, všichni ví, že odjíždíme a tak Sergio a Ricardo stojí asi jenom u nás. Ricardo na nás hází jména Českých fotbalistů a fakt se bavíme. Třeba Tomáše Rosickýho překládáme ještě teď :-D

Varuju Lůcu, že William bude smutnej, že nebyla procházka, říká mi něco jako, že to prosim Tě zapomněl. Za pár minut se dozvídáme, že Williamovi zlomila srdce. Známe animátory z Evropy, tak jsme se smály jak na lesy a říkaly naše Český: no dobrý zase …

Na pláži se setkáváme zase se Super mámou, zkuste hádat, kdo stojí u ní? Maruška … během našeho válení a čekání na odjezd, super máma nakupuje a už na světě neexistuje věc, bez který nepojede domu.
Poslední den, je poslední den. Všechno bylo takový … NAPOSLEDY. Smutný, zvláštní, loučící …

William, jo to sem Vám ještě neřekla, díky mě pojmenován Vilík :-D dává Lůce číslo a později v Kanadě zjišťujeme, že se nám Vilík do Lůci zalíbil … ale to je jiný vyprávění.

Na letiště nám cestovka zařídila odvoz taxíkem, asi věděli, jak moc se nám to líbilo
Na letišti byly uvedeny jen 3odlety, takže si to dokážete představit. Nikde nikdo. Bylo nám smutno ještě víc …

Sedáme do letadla a já nacházim závadu - volný šrouby u sedačky přede mnou. Jdou na mě mdloby a chci to hlásit letušce. Lůca mě zaráží, že jako co, ta sedačka drží a lomcuje s ní na ukázku. Fotim si to na památku a říkám, že až budeme padat, tak jí to připomenu. Letíme a já sem závadu nenahlásila. Je mi špatně …

Povídání zakončím tím, že jsme vletěly do vzduchové kapsy a padaly volným pádem. Šroubama v sedačce to opravdu nebylo, ale pro ty, kteří už měli „tu čest“ poznat o co jde, tak s nimi držím za jedno a kdo nepoznal, tak pevně věřím, že nepozná. Nejdelší sekundy života, a ač jsou to 2, 3, 4 sekundy, jsou to sekundy, kdy myslíte na to, že tam dole je Vám daleko líp.

Tímto zakončuju povídání o nejúžasnější dovolený v životě, o zemi, která mi změnila názor a pohled na ní, na zážitek, který se bude dlouho překonávat a možná dlouho a možná taky nic už nic takovýho nepřekoná.

Myslím, že povídání je to dlouhý až až, ale věřte, že poznámek o tom, co se kdy událo, mám daleko víc, ale nejde to sepsat, protože to už by nečetl nikdo. Tak třeba jednou někde Vám dopovíme zbytek … J & L